Děti čekající na Vaši pomoc

Dovolujeme si Vám představit tři děti,
které společně s ostatními dětmi čekají na naši pomoc.

 

Maxík (rok narození 2018)

Maxík se narodil jako zdravý chlapeček. Kopal nožičkama, mával ručičkama, prostě veselé miminko. Ve dvou a půl měsících si maminka všimla, že postupně nepase koníky, nezvedá hlavičku, jenom leží na bříšku skoro bez pohybu. Po několika vyšetřeních si rodiče vyslechli krutou diagnózu. Maxík trpí vzácným genetickým onemocněním – spinální svalovou atrofií. Budou mu postupně ochabovat všechny svaly a přibližně ve dvou letech vypoví službu úplně. Zároveň se ale rodiče dozvěděli, že Maxík může dostávat drahý lék Spinrazu, který dokáže nemoc pozastavit. Už po první dávce se chlapeček začal opravdu radikálně zlepšovat. Co bude dál, nikdo neví, ale Maxík má velkou naději. K tomu potřebuje neurorehabilitace, které zdravotní pojišťovny nehradí a s tím mu můžeme pomoci my.

Eliška (rok narození 2014)

Když se Eliška narodila, uchopili ji lékaři za nožičku, na které se ihned objevil puchýř. Poraněná kůžička se téměř sloupla. Proto miminko poslali na specializované pracoviště do Plzně a odkud s podezřením na tzv. nemoc motýlích křídel na specializované pracoviště do brněnské nemocnice, kde toto vzácné genetické onemocnění potvrdili. Takto nemocným dětem se tvoří zcela nečekaně puchýře a ošklivé rány na kůži, které je nutné stále ošetřovat. Bohužel se tvoří i v ústech a v jícnu, což je obzvlášť bolestivé. Péče o takto nemocné dítě je velmi náročná jak fyzicky, tak psychicky. Eliščina maminka to zvládá, i když ji otec holčičky nakonec opustil. Malé Elišce by velmi pomohl ozdravný pobyt u moře, které dokáže ošklivé rány zhojit. Maminka si ho však dovolit nemůže. A s tím jí můžeme pomoci my.

Adrianka (rok narození 2014)

Malá Adrianka se měla narodit plánovaným císařským řezem, ale noc před termínem začala její maminka masivně krvácet a musela ihned na operaci. Tatínek Adrianky je lékař a na sále chtěl zachytit první okamžiky své dcery. Místo toho svou holčičku, která se narodila přidušená, s kolegy skoro hodinu křísili. Adrianka přežila jenom zázrakem. Už jako miminko málo přibírala, a tak ji nakonec zavedli do bříška hadičku, peg, kterým přijímá potravu. Adrianka se nevyvíjela jako jiná miminka, proto rodiče zahájili pravidelné rehabilitace, které pochopitelně museli platit. Holčička jejich zásluhou dělá velké pokroky. Je pravda, že Adrianka nechodí a taky nemluví, ale rodiče věří, že se jednou opravdu postaví a udělá svůj první krůček. K tomu vede ale ještě dlouhá cesta, plná drahých rehabilitací, se kterými holčičce můžeme pomoci právě my.


sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte