Ejminka, jak rodiče říkají svojí Anně – Marii, je krásná dneska tříletá holčička. Všichni neradi vzpomínají na dobu, kdy začala mít velké bolesti nožiček. Zpočátku to vypadalo jako učebnicová definice růstových bolestí. Jenže pak se přidala zvýšená teplota, která trvala několik dní a bolesti nožiček sílily ve dne v noci. O spánku nebyla řeč, nurofeny nezabíraly.

Ejminka nikdy nebyla žádná plačka a to, že se někde uhodila nebo škrábla, rodiče v minulosti zjistili až z modřin nebo odřenin. V tomto období se ale z občasného spánku budila s hlasitým sténáním bolestí a dokola v agonii a s pláčem opakovala “Já už nechci, aby mě bolely nožičky! Já už nechci, aby mě bolely nožičky!” Tehdy dali rodiče, kteří věří přírodní medicíně, bylinné mastičky stranou, sbalili se a vyrazili na dětskou pohotovost do Motola.

Po úvodních rozborech, rentgenech a pěti hodinách na pohotovosti si je v Motole rovnou nechali. Vzhledem k tomu, že maminka Ejminky tehdy kojila čtyřměsíčního syna, zůstal v nemocnici s Ejminkou tatínek.

Hospitalizovali je na pediatrii, udělali nejrůznější vyšetření, další rentgeny i magnetickou rezonanci, zavedli Ejmince kanylky a pak je převezli na hematoonkologii. Noční můra každého rodiče se jim začínala zhmotňovat před očima. V tuto chvíli ještě nebylo nic potvrzeného, krev měla Ejminka bez nálezů, takže tatínek pochopitelně protestoval. “Tady nemáme co dělat! Sem nepatříme! To je omyl!” To všechno si od něho sestry a doktorky musely vyslechnout, protože zatím jen teoretickou možnost jakéhokoliv onkologického onemocnění odmítal přijmout.

Potom šla Ejminka na odběr kostní dřeně, kde jí naměřili přes 90 % blastů (onko buněk) a byla jí diagnostikována akutní lymfoblastická leukémií. Rodičům se tehdy zatmělo před očima. Vůbec nebyli schopni vnímat, co jim paní doktorka vysvětluje. Něco o studii, chemoterapii, úspěšnosti… Na hematoonkologickém oddělení tedy zůstali, teď už věděli, že tam prostě patří. O svou dceru se v nemocnici staral tatínek, který tam strávil několik týdnů. Maminka těžce nesla, že tam se svou holčičkou nemůže být, ale musela se pochopitelně starat o své malé miminko. Bylo to náročné období pro všechny a rodiče jsou nesmírně vděčni lékařům v Motole. Obdivují, jak jsou lékaři i sestřičky odborně i psychologicky zdatní, jak těm malým pacientům i jejich rodičům pomáhají. O jejich péči i léčbě hovoří jako o zázraku.

Ejminka má za sebou intenzivní chemoterapeutickou léčbu, při které na čas přestala chodit, v ústech se jí dělaly afty a dvakrát jí vypadaly vlásky. V současnosti je na konci udržovací léčby a rodiče doufají, že se s leukémií už nikdy nesetkají. Ta těžká zkouška je neuvěřitelně stmelila a uvědomili si, jak křehký život vlastně je a nesmírně si ho váží.

Možnosti pomoci

Prosíme jděte v období 4. 11. – 17. 11. 2024 do jakékoliv prodejny Lidl a kupte si samolepku ve tvaru srdce za minimálně 30 Kč. Je jen na Vás, jak vysokou částkou pomůžete.

Svou samolepku můžete nalepit do velkého srdce za pokladnami. Platit můžete hotově i kartou a můžete i přidat do svého nákupu.

Ejmi a dalším nemocným dětem můžete také pomoci
• zasláním libovolné částky na účet 1117771700/5500 s variabilním symbolem 1234

• nebo můžete zaslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZIVOTDETEM 30, 60 nebo 90 na číslo 87777.

Děkujeme všem za jakoukoliv pomoc!

Více příběhů najdete v reportážích pro rok 2024. Každý týden zveřejníme jeden příběh.

Všechny příběhy za poslední roky najdete v celkovém přehledu.