Autismus je podle klasické medicíny celoživotní postižení, které se objevuje v celém světě bez ohledu na pohlaví, barvu pleti či národnost. Mezinárodní klasifikace nemocí řadí autismus pod pervazivní vývojové poruchy, které jedince provází po celý jeho život. Pervazivní vývojové poruchy jsou závažné duševní poruchy, které představují značný problém nejen pro samotného jedince a jeho nejbližší okolí, představují i problém zdravotní, sociální, vzdělávací a ekonomický. Tyto poruchy vedou k podstatným omezením v životě postižených a k jejich odkázanosti na péči okolí.

I když autisté vypadají fyzicky normálně a mají dobrou svalovou kontrolu, mohou se odlišovat neobvyklými repetitivními (stále se opakujícími) pohyby, označovanými jako sebestimulace. Ty mohou být na první pohled nápadné nebo subtilnější. Někteří autisté dlouhou dobu opakovaně pohybují rukama nebo prsty na nohou, jiní náhle ztuhnou v pohybu. Jako děti mohou trávit hodiny seřazováním autíček a vláčků určitým způsobem, místo aby je používaly k normální hře. Pokud někdo náhodou pohne s těmito hračkami, autistické dítě se může velice rozčílit. Autistické děti často potřebují a vyžadují absolutní stálost svého prostředí. Malá změna v rutině pro ně může být velmi rušivá.

Do tří let věku zdravé děti ovládnou řeč, u autistů je řečový vývoj odlišný. Někteří zůstanou němí po celý život s různým stupněm gramotnosti. Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem pro ně může být mnohem přirozenější. Některé autistické děti v prvních měsících normálně žvatlají, ale brzo poté přestanou. U jiných může být vývoj řeči opožděn, někdy až do období dospívání. Nicméně neschopnost mluvit neznamená nedostatečnou inteligenci. Při vhodných podmínkách mohou někteří mluvit celé hodiny.