Adrianka
Malá Adrianka tady s námi vůbec nemusela být. Měla se narodit plánovaným císařským řezem, ale noc před termínem začala její maminka masivně krvácet a musela ihned na operaci. Tatínek Adrianky je lékař a na sále byl jako otec přítomný. Chtěl zachytit první okamžiky své dcery. Místo toho svou holčičku skoro hodinu křísil. Jeho ženu odvezla sanitka do Vojenské nemocnice v Praze, protože stále masivně krvácela. Její manžel nevěděl, o koho se má více bát, zda o svou právě narozenou dceru, nebo o svou ženu, která dostala 24 transfúzí krve. Bylo to velmi kruté období.
Nakonec to zvládly obě. Všichni věděli, že Adrianka nebude jako ostatní děti, vlastně přežila jenom zázrakem. Už jako miminko málo přibírala, a tak ji nakonec zavedli do bříška hadičku, tzv. peg, kterým přijímá potravu. Adrianka se nevyvíjela jako jiná miminka, proto rodiče zahájili pravidelné rehabilitace, které pochopitelně museli platit. Zdravotní pojišťovny je totiž nehradí a stále řeší, zda tyto speciální rehabilitace dětem opravdu pomáhají.
Tatínek si musel sehnat druhé zaměstnání, tuto finanční zátěž by jinak nezvládli, zvláště proto, že maminka veškerý svůj čas musela věnovat Adriance. Na to pochopitelně doplácely i dvě další děti v rodině, na které prostě už nezbýval čas. A protože rodina bydlela na vesnici v šest let starém patrovém rodinném domku, prodala ho a začala stavět přízemní bungalov.
Prostě rodiče dělali a stále dělají všechno pro Adrianku. A ta jim jejich láskyplnou péči opravdu vrací. Jednak svým radostným úsměvem, ale také stále se zlepšujícími dovednostmi. Je pravda, že Adrianka nechodí, ale moc se o to snaží, a taky nemluví, ale i tady s odborníky dělá pokroky. Nikdo neví, jak se bude Adrianka vyvíjet dál. Lékaři nevěřili, že zvládne i to, co dneska umí, proto rodiče věří, že se jednou opravdu postaví na nohy a udělá svůj první krůček. K tomu ale vede ještě dlouhá cesta, plná drahých rehabilitací, se kterými holčičce můžeme pomoci právě my.
