Rodiče Jiříka byli opravdu šťastní. Měli vlastně všechno. Dobrou práci, postavili dům, určitě zasadili strom a čekali na narození svého jediného syna. Ze svého štěstí se radovali dva a půl roku. Jenže pak se najednou začaly objevovat problémy. Jiřík se pomotával, občas z ničeho nic spadnul, a dokonce i zvracel. Maminka si myslela, že jde o běžnou virózu. Až o pár týdnů později, když měl chlapec horečku, která neustupovala, a navíc bez příčiny zvracel, zašla raději na pohotovost. Tam vyloučili virózu, povolali neurologa, očního lékaře, a nakonec chlapce poslali na CT vyšetření.

Konečně měli jasno. Jiřík má v hlavě nádor, který se musí ihned operovat. Odvezli ho do pražské motolské nemocnice, kde mu nádor odstranili. Histologií si ověřili, že se jedná o agresivní zhoubný nádor, proto musel chlapec docházet devět měsíců na chemoterapie. Po operaci přestal Jiřík mluvit i chodit a všechno se musel učit od začátku. Nakonec zase běhal a hrál si jako ostatní zdravé děti. Po třech měsících s ním šli rodiče na kontrolu a tam se dozvěděli, že nádor je zpátky.

Chlapečka čekala další operace, pak tři měsíce chemoterapie, protonová léčba a kortikoidy. Jenže to všechno Jiříka hodně změnilo. Přestal běhat, ovládat jednu ruku a nohu, taky zůstal pořádně zavodněný a po kortikoidech velmi přibral. Ruce i nohy ho bolí, špatně se mu dýchá a celkově je pomalejší. Rodiče i odborníci však věří, že mu pomohou speciální rehabilitace, a proto se snaží s Jiříkem hodně cvičit a shánějí peníze, aby tyto rehabilitace, které nehradí zdravotní pojišťovna, mohli svému synovi dopřát. Doufají, že jednou bude na tom stejně jako předtím, než se zhoubný nádor objevil.