Poděkování za finanční dar pro Josefa. Naše manželství trvá už téměř 20 let. Narodili se nám tři synové. František, Jiří a nejmladší Josef. Po narození Josífka jsme se velmi radovali, že máme tři chlapce. Naše radost však netrvala dlouho. Josífkův vývoj byl uspokojivý v prvním půlroce jeho života. Potom začal být velmi uplakaný. Brečel ve dne i v noci a nespal v celku déle než 40 minut. Přestal navazovat oční kontakt a v jeho chování se začaly vyskytovat četné stereotypy. Vývoj začal být váhavý a nerovnoměrný. V roce a půl se u něj projevila epilepsie a došlo k vývojovému regresu. Začali jsme navštěvovat nemocnice v Praze a Brně. Josífek má za sebou velkou spoustu vyšetření, opakované magnetické rezonance a stále není známa příčina jeho stavu. Lékaři se domnívají, že trpí nějakým metabolickým onemocněním, které v současnosti ještě není možné diagnostikovat. Josífek má 9 let a jeho stav je stabilizovaný. Vyžaduje však neustálou péči, protože je upoutaný na invalidní vozík, přijímá pouze mixovanou stravu, nekomunikuje s okolím a je nutné celodenně používat pleny. Je velmi obtížné skloubit péči o Josífka s potřebami starších synů, kteří mají 14 a 12 let. Žijeme ve vlastním přízemním domě, který je po mém dědovi. V roce 1997 byl dům zatopený při povodni a jeho část bylo nutné zbourat a postavit znovu. Část domu, která zůstala, bylo třeba kompletně zrekonstruovat, protože stěny musely být otlučeny na cihlu a dřevěné prkenné podlahy musely být vytrhány, protože začaly zahnívat. V roce 2008 byl dům znovu zkolaudován. Z této doby máme hypotéku, bez které bychom nebyli schopni opravy realizovat a každý měsíc splácíme 8500 kč a splácet budeme ještě 9 let. Já pobírám příspěvek na péči ve výši 13200 kč, který prakticky celý použijeme na zaplacení hypotéky a inkasa. Z manželova příjmu platíme jídla, ošacení, obuv, drogerii, kroužky starším synům, provoz a opravy našeho auta, údržbu domu a další. Starší kluci toužili po cestě k moři, kterou se nám podařilo naplánovat snad nejlevněji, jak to šlo. Jeli jsme vlastním starším autem, bydleli v kempu a měli vlastní stravou. Bylo nám jasné, že Josífek takovou cestu nezvládne a tak jsme začali hledat zařízení, kde by bylo možné Josífka, během naší dovolené ponechat. Překvapilo nás, jak málo takových zařízení je a potom nás překvapila cena za tuto „odlehčovací službu“. Oslovili jsme nadaci „Život dětem“, o které nám řekla kamarádka, která má také postižené dítě. Díky nadaci „Život dětem“, která uhradila Josífkovi pobyt jsme mohli prožít klidný týden u moře, kdy jsme se věnovali jenom starším synům a zároveň jsme věděli, že je o Josífka dobře postaráno v zařízení s profesionální péčí o těžce handicapované. Mnohokrát děkuji Hana – Josífkova matka